Ze Dvora Králové až na světový led: Grafička Eliška Vojtěch stojí za vizuálem MS v krasobruslení 2026

FOTOGALERIE - Vizuál MS v krasobruslení 2026 - Eliška Vojtěch

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Je krasobruslení váš srdcový sport?
Na práci grafického designéra je krásné právě to, že se často plně ponoříte do úplně nového odvětví, které vás pohltí a postupně se díky spolupráci zorientujete jako insider. Přesně tak to bylo i se mnou a krasobruslením.

Spolupracujete s Českým krasobruslařským svazem již déle, nebo to byla první spolupráce?
S Českým krasobruslařským svazem spolupracuji už od roku 2017, kdy jsem vyhrála soutěž na nové logo svazu. Od té doby se na mě čas od času obracejí s dalšími projekty.

Vzpomínáte si na moment, kdy vás oslovili s návrhem loga pro kandidaturu Prahy? Co se vám tehdy honilo hlavou?
Bylo to před více než třemi lety, ale pamatuji si to docela živě. Tehdejší předseda svazu Stanislav Žídek mě oslovil ještě s grafikou pro kandidaturu na šampionát. Tehdy bylo potřeba připravit kvalitní prezentaci, která by Prahu dobře reprezentovala. Brala jsem to jako velkou příležitost, ale zároveň jsem se snažila držet nohama na zemi. V té fázi ještě vůbec nebylo jisté, že se z kandidatury stane skutečné mistrovství světa.

Kdy jste si uvědomila, že z jednorázového návrhu vzniká mnohem větší projekt?
Snažila jsem se moc neupínat na samotný šampionát, protože nikdy nevíte, co se stane po cestě. Brala jsem práci den po dni a soustředila se jen na další termín, další výstup a další detail. A možná mi dodnes úplně nedochází, jak velký projekt to vlastně byl. Většinou na mě sentiment dopadá až s odstupem, někdy až po letech.

Jste na volné noze a autorka loga. Kolik lidí nakonec spolupracovalo na tom, aby se z návrhu stal kompletní vizuální styl tak velké akce?
Měla jsem na starosti vizuál, ale samozřejmě jsem spolupracovala s širším marketingovým týmem, který byl součástí velkého realizačního týmu. Na marketingový tým musím říct jen samou chválu. Není samozřejmostí pracovat s lidmi, kteří jsou opravdu profesionálové na svém místě, ale tady to tak bylo. Díky tomu byla i moje práce mnohem snazší a celý proces měl skvělou energii.

Co všechno si pod pojmem „vizuál mistrovství světa“ máme vlastně představit?
Byly to určitě stovky výstupů. Některé hodně viditelné — třeba branding celé arény, stupně vítězů, maskot a dárkové předměty. A pak spousta drobných detailů, které si divák možná ani neuvědomí, ale tvoří atmosféru celé akce, například navigace v zákulisí, deštníky do VIP aut nebo polepy kabeláže v tiskovém centru.

Jak těžké je udržet jednotný styl napříč stovkami různých výstupů?
Je to hlavně o lidech. Tady to vyšlo skvěle, celému týmu napříč obory záleželo na estetické hodnotě mistrovství, za což jsem byla moc vděčná. Nikoho nebylo třeba přemlouvat, naopak různé týmy se na mě obracely i jen na konzultaci. Nebo třeba soukromá kavárna pro média sama požádala, že by chtěla sladit svůj vizuál. Myslím, že toto se ve výsledku velmi povedlo, bylo vidět, že každý detail je součástí celku.

Zůstává při takovém projektu ještě prostor pro osobní emoce a vlastní rukopis?
Určitě to není samozřejmost. Většinou platí, že čím větší projekt, tím méně prostoru pro kreativitu. Já jsem ale měla obrovské štěstí na důvěru Českého krasobruslařského svazu i organizačního výboru. Díky tomu jsem měla hodně tvůrčí volnosti.

Velkou pozornost vzbudila i poštovní známka, kterou jste také navrhla. Čím je tato práce specifická?
To byl velmi zajímavý projekt. Známka byla v režii České pošty a byla vlastně trochu náhoda, že se rozhodli oslovit grafika, který měl na starost vizuál mistrovství. Díky tomu se ale podařilo známku přirozeně začlenit do celkové identity. Jsem moc ráda, že známka měla pozitivní ohlas. Snažila jsem se k ní přistoupit trochu jinak, než bývá zvykem, ať už se jedná o použití digitální ilustrace nebo soutisku negativní plochou. Je to malý formát, ale o to větší výzva.

Měla jste možnost se na MS potkat i se světovými krasobruslaři?
Ano, pár setkání proběhlo, i když moje práce se odehrávala hlavně „v zákulisí“. Nejvíce jsem byla v kontaktu se skvělou Natálií Taschlerovou, se kterou jsme navrhovaly dárkovou mikinu pro ostatní závodníky. Bylo krásné vidět, jak se moje práce najednou stává součástí jejich světa.

Pamatujete si moment, kdy jste poprvé viděla svůj vizuál „naživo“ v prostoru šampionátu? Co jste cítila při pohledu na zaplněnou halu a vědomí, že celý vizuál je vaše práce?
Musím se přiznat, že jsem cítila hlavně vděčnost. Za důvěru, kterou jsem dostala, i za tým, který odvedl neskutečnou práci. Já jsem byla jen malou součástí týmu a snažila jsem se dělat maximum, abych zbytek týmu nezklamala.

Během grafických příprav na MS jste se vdala a půl roku před akcí se vám narodil syn. Jak se vám dařilo skloubit práci a mateřství?
Posledních pár měsíců před šampionátem bylo opravdu náročných. Doma už se ustálil termín „až po krasu“, protože spousta věcí se prostě odkládala po mistrovství. Naštěstí jsem na to ale nebyla sama. Měla jsem obrovskou podporu a pomoc celé rodiny, díky které jsem mohla mistrovství nejen odpracovat, ale nakonec si ho i užít.

Je to pro vás zatím vrchol kariéry, nebo spíš začátek něčeho dalšího?
V současné době to byl vrchol, ale hory mají mnoho vrcholů a já doufám, že se brzy vydám na další kopec.

Děkujeme za rozhovor a přejeme šťastnou cestu po vrcholech ve vaší další tvorbě.

Autorka: Kateřina Sekyrková

Foto: J. Brychta, J. Svoboda