Vyhledej
Nejčtenější články
Metuje > Rozhovory > Osobnosti regionu

"Chtěla jsem si přečíst konkrétní příběh, jenže ten ještě nikdo nenapsal. A tak jsem se do něj pustila sama," říká o své knižní prvotině v oblasti fantasy rodačka ze Dvora Králové

Jane Blossom, autorka knihy z říše fantasy, zve na autorské čtení své prvotiny do Pasáže ve Dvoře Králové

Redakce / 15.04.2026, Dvůr Králové nad Labem
„Smrt ji pronásleduje, realita se rozpadá a láska může zabíjet.“ Tak začíná příběh, který nevznikl v žádném velkoměstě, ale ve Dvoře Králové nad Labem. Jeho autorka, místní rodačka Jane Blossom, ho tento pátek 17. dubna představí při autorském čtení v kavárně Pasáž. Ještě předtím jsme si s ní povídali o psaní, její první knize i cestě k jejímu vydání.

Co se v rozhovoru dozvíte?
  • co se skrývá za jejím pseudonymem,
  • proč a kdy začala psát, 
  • jak dlouho vznikala její první kniha, 
  • jak vypadá zákulisí vydání knihy,
  • přináší pohled na dnešní mladou generaci a témata, která její příběh otevírá.

Kdo je Jane Blossom
Jane Blossom, rodačka ze Dvora Králové, je asistentkou pedagoga na místní základní škole a bydlí stále v okolí Dvora. Je autorkou knihy z říše fantasy s názvem Za hranicí času, kterou vydalo v lednu letošního roku Naše nakladatelství a zařadilo ji do své žánrové škatulky KING COOL (pro dospívající a mladé dospělé).


Nejdříve nám vysvětlete váš pseudonym – Jane Blossom. Jak vznikl a proč jej používáte místo vlastního jména? 

Těch důvodů je vlastně hned několik. V první řadě asi ze stejného důvodu jako u většiny autorů – abych ochránila své soukromí. Ve světě sociálních sítí se pohybuji už nějaký ten pátek, a i když je to skvělý nástroj pro reklamu a propagaci knihy, je až příliš snadné si o někom dohledat osobní informace. Svůj autorský život proto od toho soukromého jasně odděluji a pseudonym xmi v tom výrazně pomáhá.
Dalším důvodem je i častý negativní postoj k českým autorům: čtenáři mnohdy častěji sáhnou po anglicky znějícím jménu autora než po někom, kdo se jmenuje například Pepa Novák.

Jste rodačka ze Dvora Králové. Jaké to je představit svou první knihu v domácím prostředí?

Zatím jsem se svou knihou navštívila pouze Prahu, kde sídlí nakladatelství a kde se pořádá většina velkých knižních akcí.
Představit knihu doma by se proto mohlo zdát snadné, ale opak je pravdou: jsem mnohem nervóznější! Nevím, jestli je to obvyklé, ale mnohem snáz se mi mluví před lidmi, kteří mě neznají, než před těmi, které denně potkávám na ulici, v práci nebo v obchodě. Zároveň ale věřím, že si to moc užiju.

Psaní se věnujete od 12 let, kdo nebo co vás k tomu motivovalo – škola, domov, rodiče, učitelé, oblíbené knihy?

K příběhům, které jsem psala na základní škole, se snad ani nebudu vyjadřovat... Myslím, že tehdy jsem chtěla hlavně být něčím zajímavá a bavilo mě, že si moje texty kamarádi rádi četli. Vážně jsem psaní začala brát až po maturitě, kdy jsem dopsala svůj první pořádný rukopis.
Největším motivátorem jsem ale vždycky byla já sama. Miluji čtení a postupně přišel moment, kdy jsem si chtěla přečíst konkrétní příběh – jenže ten ještě nikdo nenapsal. A tak jsem se do něj pustila sama. V té době jsem rozhodně nečekala, že mi někdy něco vyjde, ale už je to tady…
Dnes jsou pro mě velkou motivací i lidé kolem mě – přátelé, kteří mi fandí a kterým se moje tvorba líbí, stejně jako pozitivní ohlasy na sociálních sítích od knižních influencerů. Je to ta nejhezčí odměna vědět, že svět, o kterém jsem chtěla psát, oslovil i někoho dalšího.

Jak u vás vzniká příběh? Přijdete domů, nalijete si červené víno a píšete? Co k tomu potřebujete?
Ano i ne. Jsou dny, kdy jsem tak naplněná nápady, že mi stačí jen otevřít notebook a začít psát. Jindy se ale do té nálady potřebuji trochu dostat.
Obvykle to zahrnuje velký hrnek čaje nebo bezkofeinové kávy, zapálenou svíčku a klid. Někdy si ke psaní pouštím hudbu – takový soundtrack k filmu, který se mi odehrává v hlavě. Jindy, když píšu emočně náročnou scénu, naopak potřebuji naprosté ticho.

V medailonku v knize o vás stojí, že žijete tam, kde dávají lvi dobrou noc. Souvisí tohle tvrzení se zoo ve Dvoře králové? 

Ano, je to tak. Občas když je večer naprosté ticho, nebo se to stává i v ranních hodinách, se až k nám domů donese zvuk řvoucího lva z nedaleké zoo. Je to zvuk, který do naší české krajiny vůbec nepatří, a proto je tak fascinující. Přesto si ho neodmyslitelně spojuji s domovem.

Jaká je vaše nejoblíbenější kniha vůbec a kolikrát jste ji četla?

To nedokážu upřímně říct … Jak už jsem zmínila, miluji knihy a čtu opravdu hodně, takže bych potřebovala trochu užší výběr – třeba oblíbené série v konkrétním žánru. Ale i tak by to pro mě byla těžko zodpověditelná otázka! Mám jich jednoduše ráda až moc.
Pokud byste ale chtěli nějaké knižní doporučení, v hlavě mám určitě alespoň stovku tipů. Právě teď mě například napadá Bylo nebylo jedno zlomené srdce od Stephanie Garber, A Cruel Thirst od Angely Montoya nebo klasika v podobě The Hunger Games od Suzanne Collins.

Zaměřujete se na fantasy pro mladé, umíte vysvětlit, proč je vám tento žánr blízký?

Za hranicí času je kniha pro mladé dospělé, ale po jedné knize si netroufám tvrdit, že se na tento žánr zaměřuji. Je mi však blízký v tom, že z něj mám sama načteno asi nejvíce knih a ráda ho vyhledávám i jako čtenářka.
Líbí se mi také, že často nepřímo učí své čtenáře novým věcem.

Vydala jste nyní první knihu, proč jste si vybrala právě tento příběh ze všech, co máte v šuplíku?

V šuplíku mám několik rozepsaných příběhů, ale u všech je ještě spousta práce. Ať už je rukopis kompletní, nebo ne, je důležité, aby prošel rukama několika čtenářů (tzv. beta čtenářů), kteří vám dají zpětnou vazbu, upozorní na chyby nebo díry v ději.
Tento rukopis tím vším jako jediný kompletně prošel a od první verze se značně proměnil. Nastal proto moment, kdy jsem si řekla: „Dokonalosti stejně nedosáhneš, je na čase to zkusit.“ A tak jsem rukopis zaslala do nakladatelství.

Měla jste příběh dopředu promyšlený, vyvíjel se během psaní nebo jste poskládala více příběhů ze šuplíku?

Já jsem něco, čemu se říká spisovatel „zahradník“. Mám nápad, ten zasadím a pak jen sleduji, co z něj vyroste.
Obvykle to vypadá tak, že vím, jakou chci mít atmosféru, jak má příběh začít a přibližně i to, jak by měl skončit, ale nevím nic mezi tím. Tam nechávám svou fantazii žít naplno.
Samozřejmě jsou pak momenty, kdy tomu chaosu musím dát řád, hlavně když jde o fungování smyšleného světa. Kromě toho má ale moje představivost volné otěže.

Stalo se vám někdy, že vás postavy „neposlouchaly“ a začaly si dělat věci po svém?

Protože jsem ten zmíněný chaotický zahradník, stává se mi to poměrně často. Obvykle je v tom ale nechávám.
Někdy je to však náročné, protože je důležité, aby se nezatoulaly příliš daleko a já je dokázala dovést ke konci, který jsem pro příběh naplánovala.

Kniha pracuje s pocitem, že člověk ztrácí kontrolu nad vlastním životem. Je to něco, co je blízké i dnešní mladé generaci?

Myslím si, že ano. Starší generace to sice neměly jednoduché, ale mohly od života očekávat určité jistoty, ať už šlo o práci, vidinu důchodu nebo cokoliv dalšího.
V dnešní době je sice spousta věcí mnohem snadnějších, ale jistot je naprosté minimum. Proto se dnešní mladá generace často uzavírá do vlastních bublin, kde se cítí v bezpečí – ať už jsou to hodiny strávené u počítačových her, natáčení tanečních videí na TikTok nebo cokoliv jiného.
Dává jim to alespoň malý pocit kontroly nad vlastním životem a světem, ve kterém žijí. A právě to mají dnešní mladí lidé s mou knihou společné.

Jaké sdělení by podle vás mělo ve čtenářích po přečtení knihy zůstat? 

Za hranicí času v sobě nese mnoho myšlenek. Jako autor samozřejmě doufám, že je v nich čtenáři sami naleznou, ale pro vás některé z nich ráda prozradím 😉
Kniha je především příběhem o lásce, která není jednoduchá. Přináší oběti a člověk si musí klást otázku, zda si tak silný cit někteří lidé vůbec zaslouží. Zároveň je to i příběh o vnitřní síle a o tom, jak čelit věcem, které nám v danou chvíli nedávají smysl.
Objevuje se v něm i boj se sebou samým, ale i mnoho dalších témat. Je to velmi emoční, až melancholicky laděný příběh – a je jen na každém čtenáři, co si z něj skutečně odnese.

Kdybyste měla čtenáře nalákat jednou větou – proč sáhnout právě po vaší knize?

Tak bych citovala věnování, které jsem do knihy napsala: „Pro všechny snílky, kteří stále věří v pravou lásku, jež přetrvá staletí. Nikdy s tím nepřestávejte.“

Je to vaše první kniha, jak náročný byl pro vás proces vzniku knihy – oslovení nakladatelství, korektury, obrazová část? Pomáhal vám někdo?

Napsat knihu samotnou je ve skutečnosti jen začátek celého procesu. Když jsem poslala rukopis do nakladatelství, počítala jsem s tím, že budu minimálně tři měsíce čekat na odpověď. Snažila jsem se na to nemyslet a jednoduše to pustit z hlavy. O to větší byl můj šok, když se mi ozvali už přibližně po dvou měsících – a navíc s kladnou odpovědí.
Následovalo sepsání smlouvy a pak delší období ticha, než se moje kniha dostala v nakladatelství na řadu ke korekturám. Tou dobou jsem ji ale už pomalu začínala propagovat na Instagramu. Samotné korektury ani tvorba obálky mi nepřišly náročné, naopak jsem si ten proces užívala. Měla jsem možnost spolupracovat s nadanou ilustrátorkou Lindou Bulíčkovou a spoustou dalších zkušených lidí.
Protože šlo o mou prvotinu, nechávala jsem si ráda poradit a sama jsem v textu objevila i pár míst, kde jsem cítila, že chci něco doplnit nebo lépe vysvětlit. Když to shrnu, i když byl celý proces časově náročný, moc mě bavil.
Nejtěžší je za mě ale propagace. Tím, že kniha vyšla u většího nakladatelství, část reklamy zajistili oni. V dnešní době sociálních sítí je ale potřeba, aby se propagoval i samotný autor – příspěvky, videa, stories… Je toho opravdu hodně. Navíc tu jsou algoritmy, které je potřeba „krmit“, aby příspěvky měly dosah.
Právě tohle je pro mě nejnáročnější část celého vydávání knihy. Ale zdá se, že se to podařilo, a za to jsem opravdu vděčná.

Co byste příště udělala jinak? 

Už teď jsem si ze zpětné vazby na svou prvotinu něco odnesla. Do budoucna chci text uchopit trochu jinak, aby se v něm čtenáři, kteří si u čtení chtějí hlavně odpočinout, lépe orientovali.
Zároveň si budu pečlivěji vybírat, komu dám první verze knihy k přečtení.

Jak dlouho samotná kniha vznikala?

Rukopis jsem psala asi rok a půl. Od e-mailu se zájmem o něj po jeho vydání uplynulo dalších jedenáct měsíců. Mezi dopsáním rukopisu a přijetím v nakladatelství však uběhlo ještě zhruba půl roku, ne-li déle. Kniha zkrátka potřebuje svůj čas.

Čtou už vaši žáci nebo kolegové vaši knihu? Jaké jsou jejich reakce?

Už ji dostalo do rukou několik kolegů. Zatím jsou reakce vesměs kladné – ty negativní se ke mně asi ještě úplně nedostaly :D
Většina lidí je spíše překvapená tím, že jsem něco napsala, a pokud knihu otevřou, často zmiňují mou slovní zásobu a to, jak si se slovy hraji. Školní rok je ale v plném proudu, takže zatím není tolik času na čtení.

Jste zároveň bookstagramerka. Jak se vám to povedlo a má to vliv na vás jako autorku knih? 
(Pozn. redakce: Bookstagramer je uživatel sociální sítě Instagram, který se věnuje sdílení obsahu zaměřeného na knihy)

Jak už jsem tu několikrát zmínila, opravdu ráda čtu. Je to pro mě forma odpočinku a svůj koníček jsem prostě chtěla sdílet s ostatními. Na začátku jsem se samozřejmě bála – bude moje recenze někoho vůbec zajímat? Proč bych je měla zajímat já?
A najednou, o skoro čtyři roky později, je to pro mě naprosto přirozená součást života. Píšu si s českými i slovenskými autory, občas dostanu knihu ke spolupráci od nakladatelství nebo přímo od autorů, a hlavně jsem si tam našla spoustu lidí, se kterými si můžu povídat o knihách a žánrech, které mě baví – a to je pro mě to nejhezčí.
Díky tomu také vím, jaké jsou trendy, co letí, a teoreticky se jim mohu přizpůsobit. Osobně se ale zapojuji spíše do těch, které mě přímo osloví.
Být bookstagramerkou mi navíc hodně pomohlo i během propagace knihy. Už jsem kolem sebe měla komunitu sledujících, kteří se nadšeně začali zajímat i o mou autorskou cestu. Také jsem nasbírala zkušenosti s tím, jak fungují instagramové algoritmy a mnoho dalšího. Vlastně díky Instagramu mám na knize i hezké doporučení od Anežky Kočové, kterou jsem takto také poznala.
Samozřejmě to má i svou stinnou stránku, ale to by bylo na mnohem delší rozhovor :D

Jaký je váš spisovatelský sen?

Můj sen byl vydat knihu a to se mi splnilo. Teď si přeji vydat další a k tomu mám, jak doufám, nakročeno. Kdyby se mi každý rok podařilo napsat a vydat jeden titul, budu naprosto spokojená.
Velkým snům, jako je filmové či seriálové zpracování nebo překlad knihy do zahraničí, se také nebráním :D Jsem ale v tomhle směru spíše realista.

Pokud si přejete vydat další knihu, vrátíme se zpět k vaší prvotině: jedná se o samostatný příběh, nebo můžeme čekat pokračování?

Byl psán jako samostatný, uzavřený příběh a tak i vyšel. Už ale ve fázi beta čtení projevily čtenářky zájem o samostatný příběh dvou vedlejších postav. A já jsem se rozhodla toto přání vyslyšet.

A poslední otázka: co byste vzkázala lidem ze Dvora Králové, kteří mají nějaký svůj sen, ale zatím ho odkládají?

Zkuste to. Pokud je to jen trochu možné, věnujte tomu čas a alespoň to vyzkoušejte. Přece se nechcete zařadit mezi lidi, kteří budou za pár desítek let litovat toho, že to nezkusili, no ne? Možná to nevyjde, ale alespoň si budete moct říct, že jste pro to udělali maximum.

Děkuji za odpovědi a přeji vydání dalších Vašich knih!

Kateřina Sekyrková


Autorské čtení - pozvánka

kavárna Pasáž, Dvůr Králové nad Labem
pátek 17. dubna od 16.00 hod.
Odkaz na akci zde.

O čem byla řeč

Název knihy: Za hranicí času
Autorka: Jane Blossom
Žánr: Young adult, Fantasy
Nakladatelství: KING COOL (Knihy Dobrovský)
Datum vydání: 28. 1. 2026
E-shop: https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/za-hranici-casu-803200231
Cena: 319 Kč

 
Vaše komentáře

Přečteno 506x
 
15.07.2024 - České dráhy vydaly zprávu, která v těchto horkých dnech upozorňuje na vyšší pravděpodobnost závad na infrastruktuře i na vozidlech a souvisejícímu omezení vlakové dopravy. Na jakkoliv dlouhou cestu vlakem si s sebou vezměte dostatek tekutin.
02.11.2023 - Cestující Českých drah si nově mohou zakoupit elektronickou jízdenku na zpožděné vlaky až do skutečného času jejich odjezdu.
30.10.2023 - V úterý 7. listopadu se slavnostně zahájí výstavba dalšího úseku D35 - z Hořic do Sadové.

Kalendář akcí